S ředitelkou Gdaňského shakespearovského divadla a Gdaňského shakespearovského festivalu Agatou Grendou jsem se setkala v její kanceláři zrovna, když byl na přelomu července a srpna shakespearovský festival v plném proudu. Jedná se o velkolepou akci, kde lze vidět nejrůznější polské i evropské interpretace dramat Williama Shakespeara či díla volně spojená se shakespearovskou dramatikou. Nejen o festivalu, ale také o budově, v níž má akce centrum, se dočtete v tomto rozhovoru. A mimoděk se v dialogu také odhaluje, co si o současných tendencích v inscenování Shakespeara myslí někdo, kdo má v dané oblasti tak velký přehled, jako ředitelka mezinárodního shakespearovského festivalu.
Stručně o historii Gdaňského shakespearovského divadla
Na začátku devadesátých let pojal polský divadelní vědec Jerzy Limon plán postavit v pobaltském přístavním městě Gdaňsk divadlo nesoucí ve jméně odkaz na alžbětinskou éru. V rámci svého doktorského výzkumu zjistil, že do města v sedmnáctém století pravidelně přijížděly anglické divadelní společnosti, které hrávaly po skončení šermířských lekcí v Šermířské škole. Podle Limona se jednalo o první veřejné divadlo na polském území. Dochovaly se žádosti společností o povolení k pořádání představení a také historický obrázek gdaňské budovy podobné londýnskému divadlu The Fortune Playhouse.
Jerzy Limon, který nečekaně zemřel v roce 2021 po nákaze Covidem-19, byl vizionář schopný jít si nekompromisně za svými sny, jejichž uskutečnění se jeho okolí zprvu nezdálo pravděpodobné. V roce 1990 založil za účelem výstavby divadla Nadaci Theatrum Gedanese, o jejíž patronaci tenkrát požádal běžným poštovním dopisem prince Charlese. Ten po několika měsících stejnou cestou vzkázal souhlas, což zapůsobilo na vedení města Gdaňsk a v následujících letech rovněž na jiné příznivce nové divadelní budovy. Gdaňské shakespearovské divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 2014, přičemž 80% nákladů (tj. přes milion eur) na jeho stavbu pochází z Evropské unie.
Autorem vítězného architektonického projektu je Ital Renato Rizzi, který navrhl model „s dvojitým obalem“ připomínající šperkovnici. Fasáda budovy je černá, a když se její střecha otevře, odhalí se vnitřek podobný Globu jako bílý klenot. Divadlo se nachází na místě, kde stála do Druhé světové války synagoga, jejíž připomínku lze spatřit na fasádě divadla. Uvnitř masy černých cihel jsou umístěny šedé, vyznačující prostor dříve zabraný synagogou. Někteří místní budovu přezdívají „rakev“ nebo „vězení“, jiní se jí obdivují. Od otevření až do své smrti vedl instituci profesor Limon, poté jeho pozici převzala Agata Grenda.
Narativ „velkého profesora“
Bývalý ředitel divadla Jerzy Limon se po celou svou kariéru zabýval činností anglických divadelních společností, obzvlášť ve východní a střední Evropě v 17. století. Specializoval se na shakespearovské a obecně alžbětinské divadlo. Máte vy osobně nějaký odborný vztah k Shakespearovi?
Ne, vůbec ne. Vystudovala jsem polskou filologii a žurnalistiku, takže sice mám literární zázemí, ale to se vůbec nezaměřuje na Shakespeara.
Tak proč jste se rozhodla stát se Limonovou nástupkyní ve vedení divadla?
Protože – když to řeknu upřímně – jsem dobrá a zkušená kulturní manažerka. Většinu času máme vyprodáno a já vím, jak to zařídit. Profesor Limon si splnil svůj životní sen, jímž byla stavba tohoto divadla, a také založil a vedl skoro čtvrt století Gdaňský shakespearovský festival. Ale v jednu chvíli zatoužil po návratu zpátky ke kořenům, tj. k akademické činnosti na Gdaňské univerzitě. Chtěl se soustředit na psaní knižních publikací a cestovat. Takže se začal shánět po svém následovníkovi.
Tou dobou jsem už samostatně podnikala poté, co mě pravicová nacionalistická vláda, která se dostala k moci v roce 2015, propustila z pozice ředitelky Polského kulturního centra v New Yorku. Tak jako všichni autoritářští mocní, začali tito politici svoje působení čistkami mezi zaměstnanci, tudíž se zbavovali diplomatů, které vyhodnotili jako nevyhovující. Jakožto feministka, která bojovala za práva menšin, svobodu projevu a demokracii a pro kterou kulturní cenzura znemožňovala jakýkoliv dialog, jsem se rychle stala v očích nové vlády nevyhovující. Což se, mimochodem, přihodilo také mnoha mým kolegům a kolegyním, skvělým vedoucím kulturních institucí a kulturním manažerům.
Takže jsem si založila svou vlastní firmu, kde jsem spojovala činnost v oblasti PR, kultury a podnikání. Pomáhala jsem institucím organizovat mezinárodní události, spravovala PR jedné velké polské firmě s keramikou, vyučovala kulturní management vysokoškolské studenty a pořádala semináře o veřejné diplomacii a síťování.
Agata Grenda, foto Dawid Linkowski
Jerzy Limon, foto https://en.wikipedia.org/wiki/Jerzy_Limon
A pak vás oslovil Jerzy Limon?
Ano, panu profesorovi mě doporučilo několik odborníků, setkali jsme se a pak jsme spolu diskutovali víc než rok a půl. Nijak jsem neprahla po stěhování do Gdaňsku. Moje podnikání vzkvétalo a má dcera začala chodit na základní školu v Poznani, městě, kde jsme trvale žili. Náhlý návrat z New Yorku pro nás znamenal dost stresu, nechtěli jsme se zas stěhovat do dalšího města.
Na druhou stranu, nabídku převzít vedení takové výjimečné instituce jsem vnímala jako mimořádně prestižní a jako profesní výzvu, takže když profesor Limon náhle zemřel na Covid-19, což byl pro všechny šok a nepředstavitelná ztráta, věděla jsem, že se musím zkusit chopit tohohle úkolu. Dlužila jsem mu to, on ve mě hodně věřil.
V prvním roce, kdy jsme společně s týmem vedli divadlo pod mojí správou, jsme vytvořili vlastní umělecký manifest a vzájemně se poznávali. Vytvořila jsem nové pracovní pozice – zástupců pro kontakt s partnery divadla a pro obchodní záležitosti. Zaměřila jsem se na výraznější propagaci a marketing instituce a také na audience development.
Snažíte se zároveň udržovat památku svého zakladatele?
Samozřejmě, profesorův odkaz je s námi pořád. Rozvíjíme jeho myšlenky jak v rámci mezinárodního Shakespearovského festivalu, tak prostřednictvím uměleckých programových řad, které inicioval, a vzdělávacích aktivit. Vdova po profesorovi divadlu darovala celou jeho osobní knihovnu, jeho ocenění, medaile a sběratelské předměty spojené s jeho dílem. Knihovnu lze navštěvovat každý den. Organizujeme sympozia věnovaná profesorovým aktivitám a myslíme na něj při každé příležitosti. V divadle je také možné zakoupit knihy našeho zakladatele.
Říkala jste, že prosazujete jiný přístup než váš předchůdce. Jak byste charakterizovala svou roli?
Můj přístup k vedení divadla se liší od toho profesorova, jelikož vycházíme z úplně rozdílných základů. Profesor Limon byl o generaci starší muž, shakespearolog a vědec, velký vizionář a, jak někteří říkají, konceptuální umělec. Já jsem o dvacet let mladší žena, praktická kulturní manažerka s velkou zkušeností v řízení projektů, propagaci a mezinárodních vztazích. Proto se naše způsoby vedení liší. Ale cíl máme stejný.
Pro mě je také velmi důležité vytvořit divadlo, které je přístupné a srozumitelné publiku s malou divadelní zkušeností a které by mohlo už jen samotné slovo „shakespearovský“ vystrašit. Tohle zase pochází z mé pracovní zkušenosti v New Yorku, ze spoluprací s americkými partnery a propagace polského divadla ve Spojených státech. Abychom úspěšně prodali nějaké divadelní dílo, publikum se s ním musí identifikovat, musí pro něj být nějakým způsobem podstatné, emočně působivé a srozumitelné. To je můj cíl.
Umělecký manifest Gdaňského shakespearovského divadla
~ 1 ~
Jsme divadlo dvou časů. Vycházíme z tradice a historie a tvoříme současnost a budoucnost.
~ 2 ~
Komentujeme současný svět, inspirujeme se Shakespearovým dílem a odklínáme mýtus elitářského Shakespeara. Jsme prostorem pro setkání posvátného a profánního – jako v dobách alžbětinského divadla.
~ 3 ~
Věříme v kulturu dialogu – s diváky, divadelními partnery i soukromými podniky. Nasloucháme našim divákům a reagujeme na jejich potřeby, ale také vytváříme nové.
~ 4 ~
Uvádíme nejzajímavější události z Polska i ze světa, a to v nejvyšší kvalitě. Inspirujeme a podporujeme nové adaptace.
~ 5 ~
Udáváme směr kulturního vzdělávání a stáváme se nejlepším centrem vzdělávání prostřednictvím divadla v Polsku.
~ 6 ~
Spoléháme na spolupráci kulturních, vědeckých a podnikatelských kruhů; věříme v místní komunitu.
~ 7 ~
Jsme otevřeni všem formám umění a komunikaci s diváky.
foto archiv Gdaňského shakespearovského divadla
Náš tým umí psát granty
Jak vypadá celoroční provoz Gdaňského shakespearovského divadla? Jak moc jste svázaní se Shakespearem?
Přímo k Shakespearovi se vztahujeme jenom dvakrát ročně: během letního festivalu a v den Shakespearových narozenin 23. dubna. A také pořádáme rodinný workshop Hry se Shakespearem. Po zbytek roku uvádíme nejlepší polské a mezinárodní divadelní produkce, vedeme debaty, které se vždy dotýkají nejdůležitějších problémů naší současné společnosti. Pořádáme koncerty rozličných žánrů, rozvíjíme široké spektrum vzdělávacích činností – některé z nich mohou mít napojení na Shakespeara, ale 95 % z nich ho nemá.
Kdo jsou v běžné divadelní sezoně vaši návštěvníci?
Z většiny pocházejí z Gdaňsku a z celého Trojměstí (pozn. red. Gdaňsk-Sopoty-Gdyně), určité procento z nich jsou turisté, proto hrajeme s titulky. Budova je také turistická atrakce, tudíž k nám chodí celoročně lidé na její prohlídku a když vidí, že se tu večer koná nějaká akce, třeba koncert, tak se velmi často přijdou podívat. V divadelní sezóně jsou to ale hlavně diváci z celého Polska, kdo navštěvují samotná představení, více než polovina z nich pochází z našeho regionu.
Z čeho se skládá váš divadelní program?
Můj cíl je uvádět nejlepší hudební, divadelní a někdy filmové nebo vizuální produkce Polska. Chtěla bych, aby lidé ze severních regionů věděli, že nemusejí cestovat přes celou zemi na to, aby viděli umění, které je zajímá, a že pokud zaznamenala nějaká polská divadelní událost úspěch, tak se u nás určitě bude dát vidět. Zároveň produkujeme nebo koprodukujeme své vlastní inscenace. Například v roce 2022 jsme uváděli čtyři produkce nebo koprodukce a hostili jedenáct inscenací. Veselé paničky windsdorské (koprodukce s gdaňským Teatrem Wybrzeże) a Bouři (naše produkce) jsem podědila po profesoru Limonovi. Produkovali jsme rodinnou inscenaci populární britské hry Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách. A také největší polský hit minulé sezony, hiphopový muzikál 1989 v koprodukci s Teatrem im. Juliusza Słowackiego v Krakově.
S 1989 jsme vyhráli všechny možné polské festivaly a teď ho překládáme do angličtiny, abychom s ním mohli hostovat v zahraničí. Což ale vyžaduje nějaký čas, protože nejen, že jde o hip hop, ale je to navíc hip hop o moderní polské historii. Chtěli jsme vytvořit polskou odpověď na slavný broadwayský muzikál Hamilton, což byl první rapovaný muzikál a také velký komerční úspěch. Muzikál sleduje příběh Alexandera Hamiltona od jeho raných let, kdy jako chudý sirotek vyrůstal v Karibiku, přes bod, kdy získal vliv jakožto pravá ruka George Washingtona, až po jeho smrt v důsledku nechvalně známého duelu a Aaronem Burrem. Náš muzikál ukazuje z nové perspektivy pád komunismu. Na jevišti ožívají události známé ze zpravodajství a historických knih, nahlížené z pohledu fascinujících párů, včetně Walȩsových. Vize soupeří s láskou, ethusiasmus naráží na tíhu historie, hrdinství se proplétá s rodinnými tragédiemi. Publikum provází postavy během ikonických dějinných momentů – stávek v gdaňské loděnici a u Polského kulatého stolu. Ale také v intimních chvílích štěstí a utrpení prožívaných v soukromých bytech v období komunismu nebo ve vězeňských celách.
Co se týče další celoroční nabídky toho, co bylo v našem divadle možné vidět za uplynulou sezonu, uváděli jsme jak inscenace, které se týkaly důležitých společenských témat (jako je situace LGBTQ+ komunity v Polsku), tak divadelní díla přivezená z Řecka, Islandu nebo Norska. Také jsme poskytli rezidenci uskupení Theatre Together, jehož členy jsou umělci s intelektovým znevýhodněním. Uvedli u nás emočně působivou premiéru inscenace You Approach My Loneliness založenou na Shakespearově Romeovi a Julii. A tohle je jenom malá část našich aktivit.
V jedné tiskové zprávě jste uvedla, že Gdaňské shakespearovské divadlo chce být pod vaším vedením „spojka“ mezi polskými a zahraničními umělci. Jak široké jsou vaše aktivity v této oblasti?
V roce 2022 jsme divadlo nabídli Mezinárodnímu festivalu umění InlanDimensions a oni přivezli inscenace z Jižní Korey, Japonska. Den Shakespearových narozenin jsme oslavili ve spolupráci s německým uskupením bodytalk z Münsteru. Inscenace, na níž spolupracovali s poznaňským Polski Teatr Tańca, Romeos & Julias unplagued. Traumstadt, získala na loňském Gdaňském shakespearovském festivalu hlavní ocenění Zlatý Yorick. Z Norských fondů jsme realizovali celý velký Směr: Island, rok a půl trvající projekt polsko-islandské spolupráce nazvaný Treasure Iceland – Theatre Inclusions.
V programu máme blok nazvaný Směry (Kierunki), což je moje forma navázání na Limonovu myšlenku Evropských týdnů, jimiž chtěl poděkovat Evropské unii za to, že umožnila postavit toto divadlo. Rozhodl se, že uspořádá Divadelní týden každé z členských zemí EU, patnáct různých zemí prezentovalo svou tvorbu v našem divadle. Jenže jelikož – jak říkáme – profesor Limon byl větší než jeho sny, brzy rozšířil záběr a uspořádal Běloruský, Čínský a Izraelský týden. Evropská unie mu nestačila. (smích) Já jsem se rozhodla pozměnit tento koncept a vytvořit z něj Směry, což nám umožňuje uvádět mezinárodní tvorbu po celý rok, aniž by nás limitoval koncept konkrétních týdnů. Máme také Směr: Polsko, v jehož rámci hrajeme polskou tvorbu dané sezony.
Považujete se spíš za divadlo Evropské unie než polské?
Při přemýšlení o našem divadle neberu v úvahu geografická omezení. Chtěla bych, abychom byli místem, kde budou sdílet své představy umělci z celého světa. Teď se jedná hlavně o Polsko a o Evropu, ale příčinou úzkého zaměření jsou finance, nejde o záměrné geografické omezení. Gdaňské shakespearovské divadlo je otevřené umění a kultuře ze všech částí světa.
Jak vypadá během sezóny divadelní scéna v Trojměstí? Spolupracujete během ní s ostatními divadly?
Ano, společně s divadlem Teatr Wybrzeże jsme vytvořili jednu produkci, Veselé paničky windsdorské, ale přátelíme se se všemi divadly v Trojměstí. Teatr Wybrzeże je typické repertoárové činoherní divadlo. Letos poskytli Gdaňskému shakespearovskému festivalu dvě malé scény, příští rok už budeme moct využívat i tu velkou, která prochází renovací, zatímco tu spolu hovoříme. V Trojměstí máme dobrá repertoárová divadla a je tu Muzikálové divadlo, které se specializuje na velkoformátové muzikály včetně dvou populárních broadwayských. A v Gdyni je také repertoárové divadlo, které do programu pravidelně zařazuje komedie s ohledem na turisty. V Gdaňsku, naproti Baltské opeře, kde sídlí filharmonický orchestr, máme skvělé divadlo pro děti Miniatura.
Ve vašem manifestu stojí, že věříte v místní komunitu. Co to znamená?
Máme spoustu projektů zaměřených na místní. Třeba každou sobotu otevíráme divadlo rodinám s dětmi, kteří se tu mohou účastnit našich shakespearovských workshopů. Ty jsou tematizované. Když bylo téma Romeo a Julie, rodiče s dětmi vytvářeli s módní návrhářkou masky a kostýmy pro Kapulety a Monteky. Na hlavní scéně pak všichni dostali příležitost svoje kostýmy a rekvizity ukázat. Školy si můžou zakoupit vedle seminářů o Shakespearovi také naše hodiny Chemie divadla. Učíme děti vědu (chemii a fyziku) tím, že jim ukazujeme, jak ji lze prakticky využívat v divadle – například při vymýšlení zvláštních efektů nebo líčení.
Loni jsme v divadle uspořádali deset hudebních koncertů, kam přišlo přes čtyři tisíce návštěvníků. Hostili jsme výstavy vizuálního umění a interdisciplinární projekty. Senioři, mládež a lidé s mentálním znevýhodněním se každý rok zapojují do projektu Divadelní Pasiáns, kde tyto tři skupiny pracují na přípravě stejné inscenace, kterou pak každá z nich uvádí ve své vlastní verzi. V našich prostorách sídlí také Shakespearovské divadlo mladých, kde se středoškoláci jednou týdně scházejí, aby zkoušeli pod vedením herečky z Teatru Wybrzeże. Po vypuknutí války na Ukrajině jsme se pokoušeli být nápomocní tím, že jsme ubytovali ukrajinské rodiny, poskytovali rezidence, pořádali debaty, pracovali jako dobrovolníci a plnili roli úschovny darů pro ukrajinské rodiny. Obdrželi jsme také velké evropské granty, abychom se stali přístupnějšími například pro lidi žijící s hendikepem.
Všimla jsem si, že některé vaše prostory, obzvlášť ty sklepní, jsou vybaveny jako bary na večírky.
Divadlo pronajímáme na soukromé akce alespoň jednou měsíčně, je to pro nás důležitý zdroj příjmu. Když je venku pěkně, snažíme se také rozžít náš dvůr.
Při jakých příležitostech otevíráte střechu divadla?
Buďto při speciálních příležitostech, jako bylo včera uctění úmrtí Petera Brooka po představení Projekt Bouře, anebo kdykoliv jindy, pokud zrovna máme návštěvníky a dovolí to počasí. Otevření naší střechy tvá tři minuty. Bohužel má ale velmi citlivé senzory na vítr a na déšť, takže abychom ji mohli otevřít, musí být doopravdy hodně dobré počasí.
Systém oceňování na Gdaňském shakespearovském festivalu
Už při letmém pročtení propagačních materiálů či webových stránek je patrné, kolik různých cen (spojených s finanční odměnou a dalšími výhodami) tam mohou zúčastnění umělci získat. Festival jako takový uděluje tři ocenění, o dvou z nich bude v rozhovoru podrobnější řeč, tou hlavní je však Zlatý Yorick pro nejlepší polskou shakespearovskou inscenaci. Letos nově se lze do soutěže o tuto cenu hlásit jak s inscenacemi vytvořenými ve zřizovaných divadlech, tak s těmi nezávislými. Vedle ocenění udílených samotným festivalem vybírají své laureáty také (převážně) polští novináři a Polská shakespearovská společnost.
Romeo a Julie v režii Dominiky Feiglewicz a Zdenky Pszczłowské, která vyhrála hlavní festivalovou cenu Zlatý Yorick, foto Kinga Kowalska
Jak dostat Shakespeara častěji na jeviště
Kdo jsou návštěvníci mezinárodního Gdaňského shakespearovského festivalu?
Je to několik skupin. Existují věrní fanoušci, kteří festival navštěvují už dvacet let. Slyšela jsem dokonce o jedné dvojici, která si v Gdaňsku koupila byt, aby to měli blíž na festival! Každý rok nás navštěvují lidé z divadelního odvětví, aby viděli nejen polské, ale i zahraniční shakespearovské produkce. Přichází hodně turistů, protože se festival koná v létě a představení mají titulky. Je to akce opravdu pro všechny, snažíme se také každý rok přivézt alespoň jednu shakespearovskou inscenaci pro děti.
Takže je váš festival místem, kde se setkávají lidé z divadelní publicistiky a kritiky?
Paulina, která má na starost komunikaci s médii, letos vystavila padesát akreditací. A pak tu máme mezinárodní novináře, jejichž přítomnost podporuje turistická organizace města Gdaňsk. Někteří přijíždějí na naše pozvání, jiní jsou tu nezávisle a z různých částí světa.
Minulý rok jste řekla v rozhovoru pro časopis Svět a divadlo mému kolegovi, že v Polsku vzniklo v sezoně 2021/22 pouze osm shakespearovských inscenací a že zájem o inscenování Shakespeara upadá. Trvá stále tento nedostatek?
Letos je to trochu lepší, ale ne o moc. Hlavně jsme si všimli jisté změny v přístupu k Shakespearovi. Inscenací soutěžících o naši hlavní cenu Zlatý Yorick je letos pět, tedy stejný počet jako loni. Tehdy byly tři z nich komedie a letos jsou tři z nich inscenace umělců s hendikepem. Což je úplná novinka, protože, pokud vím, tak tohle nikdy nebyl rozšířený přístup k Shakespearovi. Takové projekty by navíc byly v předchozích letech pravděpodobně zařazeny do offprogramu, protože většinové publikum není zvyklé na herce s mentálním, ale ani fyzickým znevýhodněním.
Letos hrají Romea a Julii herci s poruchou sluchu (pozn. red.: druhý festivalový den byla uvedena inscenace Romeo a Julie v režii Dominiky Feiglewicz a Zdenky Pszczłowské, která nakonec vyhrála hlavní festivalovou cenu Zlatý Yorick). Představení se odehrávalo ve dvou jazycích: znakovém a mluvené řeči, protože hlavní role hrály dvě dvojice profesionálních herců, jedna slyšící a jedna neslyšící. A ta inscenace byla brána úplně stejně vážně jako jiné, posuzovali jsme ji stejnými kritérii. To je něco nového, protože letos je Shakespeare především nástroj, s jehož pomocí lze promlouvat o společenských problémech a otevírat oči vůči věcem, které jsme dřív na jevišti nechtěli vidět. Ale jinak přetrvává krize shakespearovských inscenací. Jak jsem loni říkala vašemu kolegovi, mladí umělci a umělkyně se staví proti narativům jeho her.
Kvůli tomu, že je považují za misogynní?
A také antisemitské. Nechtějí je inscenovat, protože se v nich zle zachází se ženami. Což je samozřejmě dané tím, že ty hry vznikly před čtyřmi sty lety, a tehdy byla taková realita. Nejde o to, že by tvůrci neměli o Shakespeara zájem, oni se spíš proti němu bouří.
To je ale jenom jeden z důvodů, proč nevzniká moc shakespearovských inscenací. Jde také o to, že shakespearovské inscenace v Polsku bývají zřídkakdy nízkonákladové. Ředitelé divadel nechtějí svěřovat tyhle výpravné projekty mladým umělcům a riskovat, že se nepovedou. Vsázejí raději na etablované režiséry, takže začínající tvůrci nemají šanci se ve velkých institucích setkat se Shakespearem. Abychom se pokusili situaci částečně napravit, rozhodli jsme se letos vyhlásit novou festivalovou soutěž, kterou jsme nazvali Nový Yorick.
Té se mohou zúčastnit jenom začínající režiséři. Ať už studenti režie nebo čerství absolventi, ale nemusejí prokazovat žádné formální divadelní vzdělání. Důležité je, aby žádný soutěžící neměl na kontě víc než tři mimoškolní inscenace. Letos jsme do organizace Nového Yoricka přizvali tři polská divadla: Divadlo Heleny Modrzejewské v Legnici, Teatr Powszechny ve Varšavě a Teatr Polski v Poznani. Soutěžící, kterých se přihlásilo šestadvacet, odevzdali koncept inscenace některé Shakespearovy hry. Museli ale počítat s určitými omezujícími pravidly. Jedno z nich spočívá v tom, že z původního dramatu musí být ve scénáři minimálně padesát procent textu. Na produkci se nesmí podílet víc než šest herců, nesmí trvat déle než hodinu a půl a je povolené uspořádat pouze deset zkoušek. Očekává se, že tvůrci využijí nápovědu, titulky nebo že budou číst z papíru. Je to zvláštní příležitost, protože obvykle nezveme publikum do hlediště po deseti zkouškách. A potom festivalová porota udělí jednomu projektu Nového Yoricka. Anebo neudělí, pokud se jim žádný nebude líbit.
Jak probíhala spolupráce na soutěži o Nového Yoricka s trojicí divadelních domů?
Vedení divadel si pročetlo všechny přihlášené projekty, ze kterých si mohli jeden vybrat a my jsme pak v květnu mezi nimi a třemi vybranými koncepčními týmy uspořádali schůzku po Zoomu. Umělečtí šéfové se s nimi bavili, jako by si vybírali režiséry do vlastních projektů. Pozvali je do svých měst, aby zkoušeli s herci z jejich souborů. My jsme soutěžícím navíc zaplatili cestovní a ubytovací náklady, takže divadla nic neriskovala. Pokud se jim to, co vzniklo, zalíbí, můžou nechat inscenaci dodělat do plného formátu a pak si ji nechat na repertoáru. A když nebudou spokojeni, tak o nic nepřišli, náklady šly za námi. Pro nás je to zase jedinečná příležitost uvést v polských divadlech tři nové shakespearovské inscenace. Třeba je divadla příští rok přihlásí do soutěže o Zlatého Yoricka.
Kde se vlastně berou nezávislé shakespearovské inscenace, které máte v programu SzekspirOFF?
Součástí této kategorie jsou úplně nová díla, která mají na našem festivalu premiéru, letos se jich odehraje pět. Tvůrce nabíráme přes open call s jasně stanovanými pravidly a přihlásit se může úplně každý, ať už je to herec, režisér, hudebník nebo třeba scénograf. Podmínkou je také, aby se vztahovali k festivalovému mottu, které tento rok zní: „The excellent foppery of the world!“ („Jak je ten svět pitomý!“), je to citát z Krále Leara. Tvůrci od nás dostanou na zkoušení sumu 20 000 złotých (tj. asi 110 000 korun), poskytnou nám svůj scénář a koncept inscenace. Letos jsme vybírali ze sedmačtyřiceti žádostí, z nichž naše kurátorka pro tuto oblast zvolila pět. A pak máme ještě pravidla, která se týkají samotného zkoušení. Ale ve výsledku může vzniknout cokoliv: taneční divadlo, opera, činohra s velkým obsazením nebo virtuální instalace.
V minulém rozhovoru pro Svět a divadlo jste říkala, že jste omezeni Shakespearem, a proto se nedá čekat, že se z vás stane druhý Avignon. Znělo to trochu, jako že tu profilaci považujete za nevýhodu.
Je to sice shakespearovský festival, ale jsme hodně otevření, třeba vůči uvedení jiných alžbětinských autorů. Shakespeare je jenom výchozí bod. Inscenace v SzekspirOFF někdy mají se Shakespearem společného jenom velmi málo. Včera jsme uvedli projekt Imperium, který dokumentuje situaci válečných uprchlíků. A soutěže o Zlatého Yoricka se zúčastnila inscenace Romea a Julie, kde hráli herci s Downovým syndromem. Byl to příběh o jejich hledání lásky a o jejich vlastních Romeech a Juliích. Stejně tak šlo o jejich rodiče, kteří vědí, že naplnění takové lásky je pro jejich děti velmi náročné. Stačí, že existuje alespoň nějaké propojení se Shakespearem na to, aby mohla být inscenace zařazena do našeho programu. Ne, nemyslím si, že jsem omezená shakespearovskou profilací. Řekla bych spíš, že se jím inspirujeme.
ptala se Barbora Etlíková
Anglická verze rozhovoru zde
O pěti festivalových inscenacích vycházejících z důkladné znalosti některého fragmentu Shakespearova díla se píše v článku Z tragédie do komedie a zpátky, který vyšel v 5. čísle časopisu Svět a divadlo.