spora

Malé divadlo v Českých Budějovicích rozšířilo svůj repertoár určený pro teen publikum (ve Spoře jsme reflektovali třeba inscenaci Born this way ). Rapový koncert RAPsodie o dospívání na běžné české škole v obklopení sociálních sítí, vlastních nejistot a tělesných změn společně režírovali Kateřina Letáková a Eliáš Gaydečka.

S českým divadelním humorem se často míjím, o to víc si vážím výjimek – třeba feministicky laděné improvizační skupiny God Save the Drama Queen tvořené Pavlou Vítek Sedláčkovou, Tanitou Yankovou a Alžbětou Novákovou. Soubor v režijně-dramaturgické spolupráci s Lukášem Valíškem minulý týden v prostoru ARCHA+ odpremiéroval inscenaci Král*ovna, v níž se zaměřuje na problém nedostatku žen ve vysokých politických funkcích.

Jan Kefer byl český hermetik, astrolog, předseda Universalie, tedy spolku „pracovníků okultních“ a člen druhého československého odboje. Před německou okupací navštívil Edvarda Beneše, aby mu nabídl své služby. Chtěl uskutečnit sérii astrálních útoků na Adolfa Hitlera, což prezident odmítl. Přesto několik takových pokusů sám realizoval.

Část mého oblíbeného polského interdisciplinárního festivalu Unsound se v roce 2025 vrátila do prostor krakovského Hotelu Forum. V předchozích několika letech se přitom odehrávala v industriálních halách na okraji města.

Jedním z největších překvapení audiovizuální tvorby minulého roku byl pro mě jednoznačně sci-fi seriál Pluribus. Na základě virové nákazy, která zamořila planetu Zemi, se v něm až na hrstku lidí veškerá populace spojí do jednoho organismu se sdíleným kolektivním vědomím. Díky vzniku tohoto mírumilovného a šťastného způsobu soužití mizí mnohé neduhy lidstva, ale spolu s nimi také to, „co nás dělá lidmi“.

Viktor Tauš odpremiéroval v Nové Spirále svůj – zatím – největší divadelní projekt. Se skladatelem Romanem Holým uvedl na otáčivém kruhovém jevišti (podle anotace) „barevnou megashow“, která místy připomíná spíš koncert připravený pro O2 Arenu než divadelní představení.

V pražském Švandově divadle uvádějí od letošního Valentýna adaptaci nejromantičtějšího příběhu všech dob (i když po vzniku Heated Rivalry už o tom možná můžeme pochybovat) – Romea a Julii. Tvůrčí tým kolem režiséra Martina Františáka se nepouští do přehnané aktualizace. Příběh zasazuje do bezčasí, spoléhá na herectví a na Shakespearova slova.

O spolupráci CTM festivalu a Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz jsem pro Sporu psala už minulý rok. Ve svém textu jsem se tehdy věnovala performanci Cortex, na níž se podílela argentinská DJka a producentka Tayhana společně s Performance Group usazenou v Berlíně.

Jedním z dlouhodobých cílů Spory je experimentovat s různými možnostmi divadelní reflexe v online prostoru. V minulosti jsme publikovali podcasty, kolaborativní texty či recenze doprovozené autorskými ilustracemi. Nyní přišel čas vyzkoušet další formát – videorecenzi.

Nechtít děti, teda nechtít přivádět do tohohle světa další lidi. Bát se toho, jak se nám planeta před očima mění - jo, jak hoří. Obviňovat z klimatických krizí nám předešlé generace a sám toho moc nedělat.

Divadlo v Dlouhé pod novým vedením má za sebou druhou premiéru sezóny, tentokrát v rámci cyklu Krátká Dlouhá, jenž zahrnuje komorní inscenace uváděné v prostoru divadelního foyer. V pojetí režisérky Elišky Balog a scénografa Jakuba Šulíka se ze vstupní haly stává plně vybavený, útulný hotelový pokoj.

Ocitáme se v rajské zahradě nevědomosti. Performeři přicházejí na scénu v kostýmech se zvířecími vzory, čemuž odpovídá i jejich pohybová stylizace. Ohledávají prostor, zkoumají diváctvo coby narušitele, jejich pozornost se ovšem postupně upírá k jablkům vyrovnaným uprostřed sálu. Z prvního zakousnutí se stává extatické hryzání odrážející touhu po poznání. Následuje ovšem šok a strach. Raději se odvracejí od toho, co se o sobě i ostatních dozvěděli, a snaží se zapomenout. Přerodili se v lidi, kteří scrollují na mobilech modře osvětlujících jejich tváře v jinak zcela tmavém sále Venuše ve Švehlovce.

Zachycovat dojmy, obrazy usazené na sítnici a scénografické výjevy na stránky skicáku mi nabídla i inscenace Misky uskupení Handa Gote research & development, která premiérovala v pražském divadle Alfred ve dvoře už v lednu minulého roku.

Městská divadla pražská uvádějí v Divadle ABC od loňského září inscenaci Nebesa podle stejnojmenné hry britské dramatičky Lucy Kirkwood. Text má jasné feministické vyznění, které režisér Marián Amsler podtrhuje, významově ale skřípe jak v samotném textu, tak v adaptaci. Semknutý děj se odehrává v roce 1759 v jihovýchodní Anglii, kde je do tzv.

Po úspěšné První ráně kapitána soubor Zapětdvanáct opět vsadil na spolupráci s dospívajícími. V nejnovějším projektu uváděném ve vršovickém kulturním centru Vzlet si společně se skupinou teenagerů ve věku 11–17 let klade otázku, jak by to vypadalo, kdyby lidé bez volebního práva založili vlastní politickou stranu.