Třikrát všechno nejlepší | Všechno nejlepší! (Fras, Vzlet)

Loutková inscenace divadelní skupiny Fras Všechno nejlepší! v režii Johany Bártové je trojitou oslavou narozenin. Slaví tři tuleni na pláži, mafiánská dcerka i termití královna pod zemí. Tři rozdílné povídky se i přes využití různých loutek a odlišných žánrových prvků daří autorskému týmu organicky propojit. První povídka využívá plyšových i dřevěných loutek, přičemž staví na laskavém humoru, jenž necílí jen na děti. Tatínek tří tuleňů zapomněl na dárky. Vydává se tak na strastiplnou cestu do supermarketu, jen aby zjistil, že je už zavřený. Přitom je po cestě předbíhán jinými zvířaty pohyblivějšími na souši. Ze zoufalství tedy synům přiveze nákupní vozíky, které najde před obchodem. Ty se nakonec ukážou jako ideální dárky: tuleni vyřeší svůj problém s mobilitou po písečné pláži a navíc zabodují ve všech sportovních aktivitách na oslavě. Mořští savci zároveň dostávají od tvůrců vtipně lidské charakteristiky. Bezohledně spěchají do obchodu, nudí se při hře badmintonu a posmutněle uvažují nad tím, proč je opustila manželka.

Ema Lovecká a Antonie Rašilovová | foto Fras

S prokládáním narativu vtipy výrazně pracuje i druhá narozeninová povídka, tentokrát se však jedná o humor lehce černý. Poskok mafiánské rodiny udržuje tajný poměr s matkou oslavenkyně. Oslavu plánuje využít jako příležitost ke zbavení se svého soka, otce slavící holčičky a šéfa zločinného klanu. Snaží se otrávit podávaný punč, schovat časovanou bombu do dortu nebo sestřelit horkovzdušný balón, všechny pokusy ale končí fiaskem a k úhoně přicházejí jen narozeninové dárky. Ve druhé povídce pracují tvůrci s marionetami a jejich miniaturami, které jim pomáhají dynamicky měnit perspektivu. Například horkovzdušný balón – poslední dárek pro mafiánskou dcerušku – je vlastně oproti marionetám malinký, protože ho vidíme odlétat do dálky. 

Mafiánská oslava | foto Fras

Stejný princip pak tvůrci využívají i ve třetí povídce. Poté, co protagonistka, venku si hrající dívka, přijde o papírového draka, vydává se ho odhodlaně získat zpět. Odhaluje se před ní miniaturní podzemní bludiště připomínající prostředí plošinových počítačových her. Jejím úkolem je dojít na konec až k termití královně a vrátit se zpět bez toho, aby ztratila všechny tři životy. Estetika videoher se tak promítá i do děje poslední povídky, což jí umožňuje jako jediné jít cestou nonverbality. O to více vyniká precizní animace loutek a vždy přesně vypointované hlasové projevy herců (Jakub Jelínek a Antonie Rašilovová). Slyšíme každý další krok doprovázený vzdechem během náročné cesty bludištěm, jehož útrobami se rozléhají skřeky termití královny. 

Termití bludiště | foto Fras

Plynulému propojení povídek napomáhají jednoduché scénografické změny odhalující opakující se materiály. Povrch připomínající korek, ze kterého je vytvořeno termití bludiště, se objevuje i před mafiánskou vilou a na tulení pláži. Volba zpracování třech dvacetiminutových příběhů zároveň činí z inscenace jednodušeji usledovatelnou i pro dětské diváky. Mohou se naladit na slavení roztomilou tulení anekdotou, aby se přes pobavení nad tím, že se ani na mafiánské oslavě nikomu nic nestalo, dostali k prožití opravdového napětí při unikání z bludiště, na jehož konci čeká hrozivá termití oslavenkyně. I ta si ale jen přeje dostat dárky k narozeninám.