Obrovské poděkování za profesionalitu a lidský přístup, neuvěřitelnou a operativní formální podporu, které mi umožnily navštívit město Kyjev, vyjadřuji kolektivu Divadla dramatu a komedie na levém břehu Dněpru. A jmenovitě vedoucí marketingového oddělení Hanně Beshkenadze
a umělecké šéfce divadla Olesii Zhurakivské.
Scéna z představení Hra, která se zvrtlá. Foto: Anastasiia Mantach
Nápad navštívit Divadlo dramatu a komedie na levém břehu Dněpru v Kyjevě vznikl po zhlednutí jedné z jejich inscenací na festivalu v polském Bělostoku, která na domácí divadelní půdě ukrajinských umělců doposud nebyla ani jednou uvedená. Jednalo se o experimentální inscenaci HA*L*T (rež. Tamara Trunova), jejíž zápletka se točí kolem vypuknutí války přímo během zkoušení jiného, „klasického“ Hamleta věrného originální hře Williama Shakespeara. Ten v Divadle na levém břehu Dněpru také uvedený nebyl, byť premiéra byla plánovaná na rok 2022. V HA*L*Tu jde především o vnitřní krizi, vyvolanou šokem umělců z ruské invaze, o komunikační šum a snahu najít řešení aktuálního problému zda „být či nebýt“– jestli se za úplně jiných, válečných podmínek uskuteční premiéra Hamleta, nebo nakonec ne. Ta původní (která měla také vzniknout v režii Tamary Trunovy) sice nespatřila světlo světa, přesto se válce navzdory na půdě kyjevského divadla odehrávají další premiéry.
25. listopadu 2023 uvedla tato scéna na svůj repertoár inscenaci Hra, která se zvrtla (The Play That Goes Wrong), kterou soubor již dříve premiéroval na jevišti rižského divadla Dailes 28. a 29. července 2022. Ukrajinská adaptace známé britské komedie-franšízy vznikla ve spolupráci s londýnským divadlem Mischief a rižským divadlem Dailes v režii Amy Milburn. Klíčovou zajímavostí produkcí Hry, která se zvrtla je, že celá inscenační koncepce – včetně kostýmů, dekorací, replik herců, tedy každý nejmenší detail – zůstávají pro každou jednotlivou inscenaci dle licenčních pravidel absolutně identické. Měnit se ale může jazyk podle státu uvedení. V případě této inscenace byl kontext klasické britské detektivky ozvláštněn nejenom precizním komediálním provedením, ale i zněním v ukrajinštině.
Scéna z představení Hra, která se zvrtlá. Foto: Anastasiia Mantach
Pro Divadlo na levém břehu Dněpru má uvedení Hry, která se zvrtla opravdu velký význam. Tato událost je odpovědí na nutnost uvádět na ukrajinských scénách komediální produkce. V jejím kontextu je na místě upozornit na několik důležitých faktorů. Podmínky válečného stavu v Ukrajině sice vedou divadla k tomu, aby k publiku promlouvala o aktuálním dění, ale v žádném případě nejsou překážkou pro jejich normální fungování a naplňování základní role divadla jakožto instituce. Nadále zůstává úkolem ukrajinského divadla vzdělávat diváka z hlediska sociálního, politického, kulturního a intelektuálního. Rozšíření spektra nabídky repertoáru směrem ke komedii však nesvědčí o ignoraci onoho úkolu, nýbrž o tom, že se divadlo snaží vlastní národ podpořit a dovolit mu po určitý čas nepřemýšlet nad hroznými událostmi, k nimž v jeho státu dochází. Výskyt podobných odlehčených divadelních produkcí je mimo jiné důkazem toho, že ukrajinská divadla jsou schopná vytvářet absolutně různorodé inscenace i za morálně a fyzicky neobvyklých a náročných podmínek.
V ústředí inscenace Hra, která se zvrtla stojí typický britský detektivní příběh: v domě došlo k vraždě, kterou následně vyšetřuje policejní inspektor. Tyto události zároveň tvoří páteř dramatického textu, který se pokouší inscenovat ne úplně nachystaný herecký soubor Cornley. Tak se divák ocitá uprostřed „divadla na divadle“. Představení vlastně začíná již ve chvíli, kdy diváci hledají svá místa a vypínají mobilní telefony, ale najednou je přerušuje několik herců a technický personál: prý hledají jakéhosi psa a ptají se diváků, zda ho náhodou neviděli. Tím momentem začíná být těžké pochopit, zda je to již součást představení, anebo se doopravdy něco stalo a skutečně se ztratil něčí pes. Neustálé vzbuzování pocitu nejistoty je vlastně základním trikem této inscenace.
Scéna z představení Hra, která se zvrtlá. Foto: Anastasiia Mantach
Tato divadelní událost ovšem zdaleka není celá jenom o psovi. Na toho se docela rychle zapomene, jakmile vyjde najevo, že v domě došlo k vraždě. Nicméně setrvalá snaha zjistit, kdo je vrah, zdaleka není jediný problém, o který tu jde. Odpověď na otázku: „Co je špatně na tomhle představení?“ publikum dostává v podstatě hned – špatně je naprosto všechno. Natolik přehnané a maximálně nepovedené herecké výkony, jako jsou ty, které předvádí herci souboru Cornley, by snad bylo náročné objevit i u nejhoršího amatérského divadla na světě.
Ale v letmých momentech, kdy od „divadla na divadle“ abstrahujeme, přichází uvědomění, že to herci kyjevského divadla hrají příšerné výkony herců z Cornley. Jak moc asi musí být pro profesionální soubor náročné tak precizně předvést absolutně ubohé výkony, že jako divák bezvýjimečně věříš každému neštěstí, které se na jevišti odehrává? Třešničkou na dortu představení Hra, která se zvrtla (které tedy spíše připomíná nebezpečně se naklánějící hromadu šlehačky a sněhových pusinek), je fakt, že herecký soubor Divadla na levém břehu Dněpru vlastně zvládá dvojitý úkol. Nejenom špatně hrát, tedy předvádět neschopné herce divadla Cornley, ale ztělesňovat také postavy z detektivního rámce, kde se pořád jedná o vraždu (na kterou během představení xkrát určitě zapomeneš).
Tato produkce je skvělý test schopnosti udržet pozornost, a to nejen pro publikum. Vše se odehrává ve velmi rychlém rytmu, včetně pokusů souboru Cornley zachránit premiéru za každou cenu navzdory veškerým nezdarům – i když se ztrácejí rekvizity, propadává se podlaha a zapomíná se scénický text – což je pěknou rozcvičkou herecké improvizace. Herci dokonce občas zastávají role chybějících kusů nábytku, přičemž hodný pozornosti je rozpor „replika/pohyb“, kdy herec mluví o jedné věci, a dělá či předvádí něco úplně jiného. Je to vyhrocený a hyperbolizovaný divadelní manévr, který nejenom rozostřuje diváckou pozornost, ale tvoří na jevišti také docela nebezpečné situace, jež se pro soubor stávají opravdovou výzvou.
Scéna z představení Hra, která se zvrtlá. Foto: Anastasiia Mantach
Dekorace zde v podstatě vystupuje jako samostatná postava, která demonstruje omezený rozpočet souboru Cornley, o němž ještě na začátku inscenace promlouvá režisér, tedy herec, jenž britského režiséra hraje. Sice je v rámci své vlastní inscenace také hercem, ale role průvodce chaosem, který se na jevišti odehrává, nebo spíše hlavního „udržovatele“ děje, mu moc nevychází. Kazí mu ji jeho vlastní nervozita a vztek kvůli nepovedené premiéře. Je těžké se zorientovat v procesu, kde inspicientka najednou začíná hrát cizí roli a naplno si užívá totální scénické nedorozumění a kde se některé kratší scény opakují pořád dokola, než si jeden z herců vzpomene na další repliku. Je náročné pochopit, které repliky jsou originální a které pouhou hereckou improvizací – kdy herci jedou podle scénáře a kdy se jen snaží zachránit premiéru. Tedy, už nejenom ji, ale také své životy – protože rekvizity a scénografie si začínají pomalu žít samostatně a stávají se nebezpečnými pro okolí.
Věci, jako jsou náhlá porušení příběhové logiky nebo textové záměny, kdy repliky náhle vyznívají zcela „mimo mísu“, nutí diváka zapojit vlastní představivost a podívat se na představení úplně jinak. V jistý moment už nikoho nezajímá, kdo vlastně zavraždil jednu z postav, ale zda nečekaná porucha elektřiny nikoho z herců nezabije. Dramatický děj přestává být srozumitelný během druhého aktu, kdy se na jevišti najednou odehrává několik scén, které přestávají dávat smysl a dohromady budí dojem, že se smíchaly všechny stránky scénáře a začalo se hrát úplně od znova. Ukrajinskou adaptaci britské franšízy Hra, která se zvrtla asi lze brát jako povedenou už díky tomu, že se představení opravdu odehrálo až do konce, a to bez obětí. Publikum sice ani v závěru neví jistě, zda se opravdu veškeré scény a repliky odehrály podle scénáře, anebo jestli obtíže potkaly herce Divadla na levém břehu Dněpru osobně, ale poslední výstřel představení – v přímém a přeneseném smyslu – se na jevišti pocitově odehrál jak podle předpisu.
Natallia Michalina Skarynka