Režisérovi a dramatikovi Tomáši Dianiškovi se povedlo ve svém kmenovém Divadle pod Palmovkou vytvořit béčkový horor z období československých padesátých let v textu Mlčení bobříků nebo akční film z protektorátního odboje v inscenaci 294 statečných. Další parodie na akční film ze sedmdesátých let a okruhu československých disidentů Encyklopedie akčního filmu tuto historickou linii tak úspěšně nedoplňuje.
Dva stereotypní looseři a sestra jednoho z nich Vendula (Barbora Kubátová) se za pomoci mixérem vytvořené červí díry dostanou – snad protože mají ve filmové sbírce Třicet případů majora Zemana – do zmíněných sedmdesátek. Jeden získá díky spolknutí plutoniové kapsle podobu sexy ženské hrdinky typu Lary Croft (Pavla Gajdošíková) a druhý se stane sympatickým klaďasem (Jakub Albrecht), který ale není nijak cvičený ke všem předvedeným bojovým výkonům, třeba s časovanou bombou. Zjeví se ve vězení, kde naostřenou hokejkou podříznou Václava Havla, a musí tak zachránit svět a dohnat události k sepsání Charty 77.
Dianiška jako nemnoho českých divadelních tvůrců pracuje s kýčem, nadsázkou a zesměšňováním stereotypů, díky nimž hledá odpovědi na složité morální otázky, v Encyklopedii akčního filmu se ale tohoto postupu nedrží důkladně. Inscenaci to tak tříští na dvě rozporuplné roviny: první plnou klišé z akčních filmů a humoru a druhou neuvěřitelně přesentimentalizovanou, již nejvíce podtrhuje bytová přednáška filozofa Jana Patočky.
Nejlépe se tvůrcům daří parodovat tropus vracení v čase. Pořádně vytěží ten nejzákladnější – být sám sobě otcem a synem zároveň. Postavy také často díky znalosti akčňáků kontrolují časovou kontinuitu. Vendulino tetování mapy světa jim pomáhá určovat, jestli vedou budoucnost správným směrem. Když se na začátku zdá, že naostřená hokejka ukončila Havlův život, tetování zřejmě zobrazuje sovětský superstát, o němž eroticky sní členka STB Marie (Vendula Fialová).
Trojice v hlavních rolích se pouští do obrovské a herecky vydařené nadsázky. O to víc pak vyčnívá postava Jana Patočky v realistickém podání Martina Hrušky, která hovoří o dobru a rozhodování. Jedná se sice o upřímně mrazivé momenty, ale zavánějící edukací. Dojímavý efekt neuvěřitelně oslabuje celou parodickou stránku, která umí sama dostatečně ukázat hrdinskost disidentů a hrozivost komunistické moci. Živě reprodukované dobové písně sloužící jako výplň tento dojemný kýč podtrhují. Hudba snadno vyvolá nostalgii, a tím znemožní nadsázku.
Inscenace navíc není důsledná ani v kritice některých využitých stereotypů. Karikuje ženy na neúnosné úrovni a jen v mála místech jejich sexualizaci problematizuje. Vyobrazit představitelku STB jako nadrženou samičku sice účinně ironizuje komunistické bahno, ale objektifikovaná bude ve výsledku sama herečka. Ivan Jirous (Jan Teplý) se zase zamiluje do muže v těle Gajdošíkové, protože je neuvěřitelně sexy a zároveň hlasitě krká, pije pivo a slintá nad ženami – nikoliv v porno časopisech, ale ve Vlastě, kde některým fotomodelkám prosvítají bradavky (jsme v drsných sedmdesátkách). Inscenace tak vlastně ukazuje, jak je snem každého heterosexuála žena s mozkem stereotypního muže.
Výsledný tvar působí, jako by chtěl diváky pobavit parodií akčních filmů a v další chvíli je rychle naučit, co třeba nevěděli – jména disidentů, okolnosti vzniku Charty 77 (proces s Plastiky), Havlovo zatčení po premiéře Žebrácké opery nebo možnost poslechnout si „androš“ jen na svatbách – případně je nostalgicky dojmout. A ani jedno není dost a oboje dohromady je… zase trochu moc.
Hodnocení:
🙄🕺🥲
Natálie Bulvasová