top of page

Zde se můžete připojit do podhoubového mailing listu - dáme vám vědět, když vyjde nový článek

Chtěli byste nám zanechat zprávu, navrhnout opravu či komentovat článek? Udělejte to zde.

Šest postav, pár nástrojů, moc nápadů | EXIT (Studio DAMÚZA a Fekete Seretlek)

Tobiáš Waller • SPORA

“Tomu jsem teda absolutně nerozuměl, ale strašně se mi to líbilo,” říká mi trochu zaraženě můj přítel hned po odchodu z Paláce Akropolis. Spolu jsme se právě zúčastnili uvedení projektu skupiny Fekete Seretlek a Studia Damúzy s názvem EXIT. Za inspirační zdroj si bere pohádky Hanse Christiana Andersena, které mixuje s původní hudební tvorbou všemožných žánrů, se zpěvem a principy objektového divadla. 


Už když vcházíme do potemnělého sálu Paláce Akropolis, připadáme si jako na groteskním letišti a začínáme tušit, že nás nejspíš čeká podivný a nečekaný divadelní výlet. Při příchodu odevzdáváme jako na bezpečnostní kontrole všechny zdroje ohně a pak už jsme černě oděnými stevardy a stevardkami usazeni na místa. Po stranách sálu jemně září zelené nápisy “EXIT” značící únikový východ a před první řadou pod jevištěm jsou připraveny hudební nástroje od houslí přes trumpetu, akordeon a cella po klávesy a mixážní pult. Mezi nimi v řadě stojí vysoké stolky zaplněné rozličnými předměty, hračkami nebo papíry. 


Vévodí jim však metronom, který v rámci večera ztichne jen párkrát. Udává rytmus zběsilému jevištnímu celku, v němž všichni performeři a performerky (Anna Bubníková, Pavol Smolarik, Jan Meduna, Ivo Sedláček, Jiří N. Jelínek a Matija Solce) neúnavně střídají hru na hudební nástroje, zpěv a animaci objektů. Při tom stále stojí u stolků před první řadou a jeviště za jejich zády je nezajímá, zdejší plechová opona zůstává zavřená. EXIT nakonec opravdu působí jako cesta letadlem – z jeho pomyslných okýnek v rychlém sledu pozorujeme fragmenty Andersenových pohádek, jako jsou Stín, Císařovy nové šaty či Květiny Boženčiny. Letem nás kromě samotných animátorů provázejí i některé z autorových postav. Především Jepice z příběhu Poslední den starého dubu, kde zaníceně oslavuje život, ačkoliv ten její trvá jen pár hodin. 


EXIT | foto Aleš Král


Hmyz nás v jinak chaotickém, abstraktním a klipovitém díle ukotvuje. Jepice, často znázorňovaná loutkou letadla s pohyblivými křídly, opakovaně hovoří o pomíjivosti života a tom, že může skončit mnohem dříve, než by si jeden myslel. Dodává tak zběsilé jízdě alespoň částečný tematický rámec. Loutkové výstupy nejen s Jepicí střídají zpívané části (většinou o prožívání emocí, pomíjivosti a kouzlu imaginace) a hudební plochy oscilující mezi syntetickou elektronikou, indie a elektro folkem či ambientem.


Také v loutkových výstupech se představí spousta různě nápaditých způsobů práce – tu na nás promlouvá oživlý měsíc, tu se květiny hašteří, která je krásnější, a tu zase oživlé hračky předvádějí své schopnosti. Používá se kouř, hra světla a stínu, mimika performerstva, široká škála jeho hlasových projevů a voiceovery komentující průběh letu s typickým reproduktorovým šumem. Drtivá část inscenace je ale v angličtině (většinou ve zpívané formě) a dialogům či zmínkám o Andersenově tvorbě bývá špatně rozumět. Od věci by určitě nebylo zapojení titulků.


EXIT | Theodora Todorova


Jak večer běží, jedna líbivá a energická píseň střídá druhou a před mými zraky se míhají technicky perfektně provedené loutkové výstupy, začínám přemýšlet nad tím, jak mi v jedné větě za pár minut shrne svůj zážitek můj partner. Já si dílo náramně užívám, jednotlivé výjevy mě baví, ale nevidím nic hlubšího. Nevím, o čem EXIT je, a jaké sdělení má předávat. Světem Andersenových fabulí prolétá jen povrchně a zdá se, že neví, kdy přesně a co si z jeho pohádkového světa ukousnout. 


Předpokládám, že režisér Matija Solce metaforu letadla zvolil pro princip rychlého přeletu z místa na místo – stejně jako jsme po světě schopni cestovat v rámci několika málo hodin, chtěli tvůrci a tvůrkyně v pár minutách proputovat světem pohádek. EXIT je ale příliš rychlým letem, takovým při němž spatříte z okýnka jen obrysy a mraky a sotva vzlétnete, přistáváte už v jiné zemi. Cesta letadlem inscenaci rámcuje jen formálně, obsahově spíš vůbec. 


Vizuální a hudební podívaná je to zaručeně poutavá, ale určitou dramaturgickou nevyváženost nemůže podle mě omlouvat ani fakt, že se jedná částečně o koncert. Jen s povrchovou „pěkností“ předváděných výjevů se nějak smířit nechci. Ve změti nápaditých scén a výjevů trochu cítím, že Solce se svým týmem ani hlubší a konkrétní výklad neměl.

bottom of page