Podhoubí je blog zaměřený na tvořivé hledání soudu v divadelní kritice. Vznikl z potřeby uvolnit se a přehodnotit vztah, jaký my, kdo píšeme o současném divadle, zaujímáme k názorům a záměrům divadelních tvůrců.

​

Tento web se částečně inspiruje anglofonním blogováním o divadle, které se v aglomeracích Londýn, Melbourne a New York rodilo přibližně od roku 2007.
Přebírá z oné oblasti konkrétně tyto myšlenky:

​

• příspěvky nemusejí vycházet ani pravidelně, ani často

​

• ve středu pozornosti se ocitají spíš obecnější současná témata než premiéry

 

• texty nebývají redakčně upravovány a nejsou součástí žádného hierarchického systému

 

• nemusejí být po formální stránce perfektně dotažené, ale vždy odrážejí osobní postoj svého autora či autorky

 

• mohou je psát jak divadelní „praktici“, tak lidé, kteří nemají s psaním o divadle žádnou předchozí zkušenost

​

• zdejší posty by nikdy neměly sloužit jako propagace něčí tvorby

​

(jde o parafrázi z knihy Megan Vaughan Theatre Blogging: the emergence of a critical culture, str. 8-9)

​

Na rozdíl od anglofonní blogosféry se Podhoubí nijak programově nedistancuje od společensky exponovanějších médií ani od konzervativnějších přístupů k divadelní kritice. Nestojí v opozici ke způsobům, jakými se k reflexi divadla přistupuje v akademickém prostředí či v odbornějších periodikách, jako jsou Divadelní noviny, Loutkář nebo Svět a divadlo.

​

Podhoubí má formu blogového média, které je z podstaty zaměřené osobně a intimně. Snaží se těchto vlastností využít k překonávání toho, co Konrad Liessmann nazývá distancí od ducha. Ta má za následek, že vědění ztrácí syntetizující sílu. Měli bychom se opět učit uvažovat o divadle i obecně o kultuře ze zdravě nastavené subjektivní perspektivy. Ta není ničím čistě individuálním nebo osobním, ale tvoří podhoubí, z něhož vyrůstají obecně sdílené kulturní koncepty a instituce. Smyslem prostoru, v němž se právě nacházíte, je vytvořit vhodné podmínky pro rozvíjení takto zaměřených myšlenek.